MILOSLAV ŠVANDRLÍK (10. 8. 1932 – 26. 10. 2009)
Narodil se v rodině pražského tramvajáka a náruživého ochotníka. Po základní škole se chvíli učil v zámečnické firmě, než začal studovat na pedagogickém oddělení Městské hudební školy. Pak nastoupil na DAMU, nejprve na herectví, posléze na režii. Pracoval jako asistent režie u Vesnického divadla (odtud jeho inspirace kreslených vtipů o divadle) a v roce 1953 nastoupil na vojnu k Technickým praporům (inspirace k románu Černí baroni). Pak se stal vychovatelem korejských dětí, ale pomalu se začal prezentovat v tisku krátkými satirickými či humornými povídeamik. Po celý život se věnoval literární činnosti na volné noze. Vydal přes 80 knih, tisíce povídek (z toho na tři stovky hororových), psal scénáře pro divadlo, rozhlas i televizi (hlavní scénárista televizního Silvestra 1980). Osudovým dílem se mu stali Černí baroni: po zákazu publikování (s výjimkou Dikobrazu) se dohodl s Jiřím Winterem – Nepraktou na spolupráci. Vydržela jim bezmála 40 let a uveřejnili přes 25 tisíc vtipů a komiksů. Téměř všechny Švandrlíkovy romány vyšly s Winterovými ilustracemi. Rozsáhlé dílo si během plodných šedesáti let našlo množství příznivců, kteří se k jeho románům a povídkám stále vrací.
JIŘÍ WINTER – NEPRAKTA (12. 7. 1924 – 30. 10. 2011)
Spolu se starším přítelem, publicistou, satirikem a malostranským bohémem Bedřichem Kopecným založili koncem roku 1949 firmu „na výrobu kresleného humoru“ a ve shodě s dobovými zvyky ji nazvali NEPRAKTA. Bedřich přinášel Jiřímu nakreslené náměty vtipů a ten je překresloval do finální podoby. Až do předčasného úmrtí v roce 1972 spolu uveřejnili téměř 10 tisíc kreseb. Už od roku 1970 však Winter pracoval v tandemu s M. Švandrlíkem, neboť Bedřichovi bránily v umělecké činnosti četné nemoci. Kromě kresleného humoru, tištěného ve většině českých novin a časopisů, se Winter věnoval ilustraci knih (vyjma těch Švandrlíkových vyzdobil víc než 300 publikací), spolupracoval s televizí, jeho kresby se objevily ve filmech i v pořadech Laterny magiky, navrhoval kostýmy a výpravy divadel, děti se houpaly na jeho kohoutech a konících a hrály jeho stolní hry, na stěnách domácností visely jeho kalendáře, pacienti v čekárnách si prohlíželi jeho osvětové plakáty… Výčet oblastí, do nichž „živel“ Winter zasáhl svým charakteristickým stylem kresby, se nedá pro obrovský rozsah krátce popsat. Stal se nepřekonatelným Mistrem české karikatury druhé poloviny 20. století a rekordmanem v počtu 35 tisíc uveřejněných kreseb.